Kdo lpí na neochvějné realitě, je bláhový. Povaha všeho je nestálá a klamná. Naše zvyky, jistoty, pevné body jsou překážky. Náhlý velký zlom může způsobit šok. Ale dlouhotrvající stav nejistoty, jakkoliv úzkostný a beznadějný může být, v sobě skrývá také možnosti vidět a pochopit věci jinak. Fotografie slouží k zalepení trhlin v chaosu i jasnosti stejně tak, jako slovo k pojmenování a lež k odhalení pravdy.

Whoever clings to unwavering reality is foolish. The nature of everything is fluctuating and deceptive. Our habits, certainties and Long-held beliefs are barriers. A sudden huge turn of events can cause a shock. But a long-lasting state of uncertainty, no matter how nerve-wracking or hopeless it might be, hides in itself the possibility to see and comprehend things differently. Photography serves to patch together the cracks in chaos and clarity, just as words give names and lies expose the truth.

Nemožnost přeskočit talíř 

text Filip Láb

Na začátku nebylo slovo, ale příručka pro kouzelníky. Kuchařka laciných, časem prověřených triků. Malých kouzel, která fungují především proto, že si to sami přejeme. Víme, že žádný skutečný zázrak se konat nebude, o to víc ale nějaký očekáváme. Opravdovým kouzlem kouzelníka je, že mu chceme věřit a věříme, i když víme, že nás klame. Paradoxně právě tato možnost, poddat se a podlehnout alespoň na okamžik iluzi zázraku, představuje neochvějnou jistotou, ke které se lze v každodenní realitě spolehlivě upínat.

Nemožnost přeskočit talíř je souborem fotografií, kterým podléháme, jako divák podléhá kejklířským trikům. Autorka rozehrává s divákem podobné hry, jako kouzelník se svým obecenstvem. V interiérových kulisách staví improvizovaná jeviště, která opanují laciné rekvizity. S falešnou nadějí čekáme v atmosféře filmu noir na zázrak, o kterém víme, že se nikdy nedostaví. Což je jen další dobrý důvod k nekonečnému čekání.

Právě toto očekávání něčeho, co se nikdy nedostaví, je leitmotivem celé série. Čekání, které nám umožňuje stát nehybně na místě, v domnění, že věci se začnou dít samy o sobě. Překážky, které nás obklopují, a které nám brání věci dělat. Zdají se být nepřekonatelné, právě proto, že jsme si je tak podvědomě sami postavili. Zdi, které kolem sebe úzkostlivě budujeme, protože pohodlné ulpívání v jejich stínu dává pocit jistoty. Zároveň tu nejlepší výmluvu, proč nejít dál. Bariéry, přes které nevidíme dál, než za nejbližší roh a díky kterým nemusíme být upřímní sami k sobě. Temné stránky vlastní existence, zaměňované za tmu, jejíž tíži lze uniknout podobně jako v dětství pouze tím, že zavřeme oči.

Hranice mezi skutečností a iluzí se stává prostupnou podobně, jako během kouzelnického představení. Schopnost fotografie zachycovat pravdivě realitu se zpronevěřuje a postupně vytrácí. Snová realita se prolíná s realitou každodenní, iluze se stává skutečností. Vědomí se mísí s podvědomým, skutečné s virtuálním, reálný život s životem druhým, osobnost s avatarem. Rozdíl mezi opravdovým zázrakem a očekávaným vizuálním eskamotérstvím kouzelníka zmizel.